Potápění v dalších dnech je poznamenáno ztrátou barelů, coby bójí a tak nezbývá než zhruba půl hodiny na neklidném moři hledat znovu vrak, znovu jej vybójkovat a pak už uvést do správných kolejí našeho dalšího plánu, kterému dnes vládne focení a vyvazování míst pro fototgrafy. Dnes se také půstíme hlouběji do útrob a prohlédneme si více vnitřek. Protože nám odpadl jeden potápěč kvůli problémům s výstrojí, narychlo se domlouváme, že půjdeme v trojici a fotograf si vezme k ruce někoho dalšího. Je rozhodnuto a naše trojice, tj. Broněk, Petr a Ondra se domlouváme na postupu ponoru. S Ondrou máme cíl jasný, chceme vplout do vraku v zadní části u lodního šroubu. Petr se chce motat kolem dvojice fotografů a "sólo" se podívat pod kapitánský můstek, samozřejmě s natažením linky. Abychom věděli, kdo jde poslední z vody a kdo tudíž vezmě zpět záložní láhev a stroboskop, máme na sestupovém laně malé smyčky, každá z dvojic ji vezme, když bude končit ponor. Vše je domluveno.

   Naše trojice skáče do vody, v deseti metrech si vzájemně zkontrolujeme výstroj, vše je OK a tak se pouštíme za dalším potápěčským dobrodružstvím. Plánujeme čas na dně 40 minut, záložní plán 45 minut. Vše je tak jak má být. Prohlížíme si nezajímavý zadní prostor uvnitř lodi, smotáme linku a přesouváme se se k nákladovým prostorům. Tady se chvilku zdržíme, smotáme linku a chceme si ještě jednou prohlédnout vrak z vnější části, resepektive jeho nástavby. Čas se nám nemilosrdně zkrátil, čtyřicet minut je za námi, podle plánu ponoru měla být naše trojice poslední, kdo poleze z vody, v obrysech vidím Viktora s part´ákem, jak mizí na výstupovém laně. Otáčíme a míříme k němu. Najednou klepnu do Ondry. Na laně zůstala jedna smyčka a Petra nikde nevidíme. Hrkne ve mně, harddisk šrotuje. Překročili jsme plán o minutu, což není takové drama. Nicméně, rychle se domlouváme s Ondrou, že ještě jednou doplujeme k místu, kde si chtěl Petr prohlédnout vnitřek vraku, pro jistotu beru z lana zálošní láhev. Plaveme poměrně rychlými tempy znovu téměř do půlky vraku. Tady je linka vyvázána dovnitř a označená žipkou. Začnu se potit, protože vím, že tahle linka by tu neměla být, to nebylo domluvené. Krčení ramen u Ondry říká, že ani jeden nevíme, jestli je Petr s klukama na laně, nebo jestli nezůstal někde uvnitř? Trochu se uklidňuji. Naskočila nám zhruba pětačtyřicátá minuta. Ondra je na hranici se směsí tak, aby se ještě vpořádku vrátil, já mám plynu víc, rychle se domlouváme, že začne stoupat nahoru a já se pustím po lince dovnitř. Všichni máme stejnou výstroj. Dvojče 2x12, dekompresní láhev 7L se směsí EAN50 a já mám ještě S40 s kyslíkem. Záložní láhev je S80 naplněná nitroxem 32%. Vím, že jestli tam někde Petr je, měl by mít ještě plyn. Potím se, zrychluje se mi tep a začnu rychle dýchat, než se pustím dovnitř, potřebuji se uklidnit. Minutu nebo celou věčnost jen tak ležím. Pak se pustím po lince dovnitř. Po zhruba patnácti metrech linka končí. Je evidentní, že tu Petr není a že jen vyvázal místo pro fotografa. Kdybych si já blbec prohlédnul šipku na začátku zjistil bych, že je na ní napsáno "strojovna". Uklidnil jsem se, mám za sebou téměř hodinu času na dně, ve dvojčeti mi pořád zbývá kolem 50 barů, vše ostatní mám plné. Ondra se pro mě ještě vrátil s tím, že Petr je už na laně. Jsem klidný a št´astný, rychle hledám ve wetnotesu profil pro hlubší ponory abych ten svůj nějak upravil. Nejsem odborník na dekompresi a tak prostě jen logicky protáhnu zastávku při přechodu na deko směs a pak zůstanu dlouho v šesti metrech na kyslíku. Uklidňuji se tím, že na lodi máme ještě komplet hladinový kyslíkový set a máme pojištění DAN :. Teprve nahoře se dozvídáme, že Petr zapomněl vzít smyčku. Navíc nás viděl v obrysech pod sebou jak odepínáme záložní láhev a pro jistotu nám ještě poslal na záložním světle po laně vzkaz. My už ale byli pryč. Viděli jsme na laně Viktora s part´ákem a mysleli jsme, že to je jeho buddy Roman neboli Budha. Poučení je, že pořád je se co učit.